Madona s dětmi

Nastoupili do tramvaje. Když se rozjela, se smíchem zvedali z podlahy jedno z dětí, které rozjížděcí manévr neustálo. Ona a On. Obyčejní "bílí" rodiče s obyčejnými dětmi a přesto tak jiní v dnešním světě.

      Tři děti, kluci, jako schůdky, nejstarší nemá více než čtyři roky. Ona se posadí na jediné volné sedadlo a vedle sedící paní bere na klín jedno z jejich dětí. Na otázku, kolik je mu let, chlapeček ukazuje dva prstíky. V ruce drží plyšového pejska, na němž ukazuje, kde má oko, ucho, tlapku. Naproti sedící maminka se usmívá a drží si ruce na vystouplém bříšku. "To jsou všechno vaše děti?," ptá se paní a šťastná maminka přikyvuje. "A čekáte další?" Odpověď je kladná a maminka odpovídá, že to bude opět chlapeček, tudíž doma budou mít mužskou přesilu. "Ale jsem strašně šťastná, že je mám," odpovídá a usmívá se. Nad rodinou stojí muž jako symbol opory a bezpečí. Mezi ním a jeho ženou občas proběhne oční kontakt, z něhož lze vyčíst lásku, úctu a štěstí. Vystupují z tramvaje a než zmizí v davu, ještě se za nimi dívám. Madona s dětmi, které jí nejsou přítěží, ale štěstím. Chci věřit, že je takových šťastných rodin více a že to s budoucností našeho národa není až tak špatné.