Chtěly jsme volební právo a to máme a je to dobře. Nejsem si ale vůbec jistá, zda je dobře, že kromě tak náročného úkolu, jakým je výchova dětí zejména v raném věku, chceme ještě chodit do zaměstnání. Co chceme, dereme se do něj, už aby to bylo a co s dětmi? Postará se stát. Voláme po jeslích, školkách, po péči o děti formou institutů, jen abychom byly s dětmi co nejméně. Chceme přece dělat kariéru a dítě nás tak brzdí. Co vlastně je, ta kariéra? Je to práce učitelky, kdy děti si vůči ní mohou dovolit, co chtějí a jí nezbývá, než polykat Rohypnol a počítat dny do vytoužených prázdnin? Je to práce prodavačky, která se stává automatem za pokladnou a její dobrý den a na shledanou, přerušované pípáním překládaného zboží je jedinou její komunikací za celý den? Nebo je to snad práce úřednice, kterou z jedné strany tepe šéf a z druhé strany na ni prší nadávky klientů? Asi si řeknete, že jsou určitě zaměstnání, kde se žena realizuje a je svým pánem, jako např. ředitelka firmy, manažerka, ministryně apod. Ale ruku na srdce, kolik těchto tzv. vysněných profesních míst máme? A nemyslím si, že to tyto ženy mají v něčem lehčí. Jejich práce jim sežere veškerý jejich čas, i čas na rodinu, soukromí, kterého je minimum.
Z krásné faty morgany se tak stává denní drsná realita. Zrádná dáma Kariéra se směje, jak je úspěšná. Vždyť se na její návnadu chytne téměř každá. Ženo, chtěla jsi dělat kariéru? Chtěla. Jsi svobodná a volná ve svém rozhodování. Svobodná a volná i v tom, zda vůbec nějaké děti budeš mít. Ale počítej s tím, že kariéra na stáří s nikým nezůstává. Jde jinam, kde má ještě šanci a kde jí věří, že je tím cílem, pro který stojí zato obětovat svůj život.
Na závěr bych chtěla povzbudit všechny ty ženy, které se tzv. kariéry vzdaly ve prospěch dětí a rodiny, že si vybraly dobře. Mám s tím vlastní zkušenost. Má nejkrásnější 18 letá kariéra byla spojen s výchovou mých 6 dětí.