Souhlasím s vámi, rozhodně nechci vláčet pytle s moukou a když v domě praskne stoupačka, toužím po princi na bílém koni, který vše zařídí. Té paní asi nikdo nevysvětlil, že pohádkám se nedá stoprocentně věřit. Podle její teorie by existovala devítihlavá saň a vodník ( i když.....).

Máte pravdu, neexistuje jen všední realita, ale i svět dobra, iluzí a fantazie. I to patří k životu - život obohacuje, neděla ho všedním. Proto neberme dětem "pohádky", dost na tom, že je bereme dospělým. Život nemusí být tak všední, drsný, bez poezie - intriky a vypočítavost, jak to vidíme v některých novodobých filmech a televizních seriálech. Vrcholem filmového nevkusu (možná i diletantství)  je seriál "Doktor Martin, jehož děj autoři situovali do prostředí Valašska, (Velké Karlovice). Ti drzí, hloupí a zlomyslní lidé, co se tam vyskytují - to nejsou Valaši   . Jezdíme tam často, znám je. Na Valašsku jsou lidé pracovití, slušní, vstřícní k cizím, , pohostinní. Tento seriál mě vyloženě uráží... 

Mirko, s tím s Tebou naprosto souhlasím, zhlédla jsem jen jeden díl a stačilo! Jako dcera valašských rodičů, nejen mě, ale i ostatní rodinu naprosto otrávil. Ale pohádky, jak si je pamatujeme coby děti, si nesmíme nechat vzít.

Máte pravdu, ponechme a uchovejme si kus dětství po celý život. Pohádky vždycky budou patřit k těm nejhezčím vzpomínkám, ke kterým se budu ráda vracet

Nejsem tak starý (1971) ale vyrůstal jsem ještě za klasických pohádek, bez počítačů, mobilů, různých gps navigaci a satelitů. A myslím že jsem normální. To co se děje teď. ....

Na druhou stranu, Tři oříšky pro Popelku vděčí za svoji popularitu ze značné míry také tomu, že hrdinka byla svým otcem vychovávána na tehdejší poměry (pohádkový quasistředověk) skoro jako kluk a umí skvěle střílet z luku a krotit koně. Pokud je pohádka přizpůsobena vkusu moderního diváka citlivě, aníž by z ní trčela z ní na první pohled viditelná nějaká ideologie, tak je to jen ku prospěchu.